Projev SAF na 1.máje 2016 v Duchcově
Při jaké jiné příhodnější příležitosti než na prvního máje anarchistů a anarchistek, nevzpomenout na naše anarchistické předchůdce, někoho možná pradědy a prababičky.
Nevybrali jsme si duchcovský hřbitov náhodně, byli to především zdejší duchcovští anarchisté a anarchistky, kteří jako jedni z prvních v Čechách svolali vůbec první prvomájovou demonstraci již v roce 1890. Ta proběhla před hostincem U Menclů, jedním z organizátorů byl zde odpočívající švec a anarchista, redaktor mnoha zdejších anarchistických časopisů Hynek Holub.
Již zmiňovaný Hynek Holub, Babora Holubová, Alois Šefl, Tomeš Kaše a Václav Krampera, kterým jsme dnes přišli položit květiny, byli jen jedněmi z mnoha, kdysi početného severočeského anarchistického hnutí. Na Ústecku tvořeného především z řad horníků a na Liberecku tvořeného zvláště textiláky.
Tehdejší anarchistické hnutí se sdružovalo do různých hornických spolků a odborových organizací nejen v Duchcově, ale také v Mostě, Lomu, Hostomicích, Teplicích, Trnovanech, Hrobu či Ústí nad Labem. Snažilo se zlepšit pracovní a životní podmínky těžce pracujících dělníků a jejich rodin. Organizovalo stávky, protestní průvody a vedlo bohatý spolkový život. Pomáhalo vést boj za české školy, aby se děti horníků mohli vzdělávat ve svém mateřském jazyce. Zakládalo lidové knihovny, jako tu v Lomu. Vydávalo časopisy Hornické listy, Omladinu, Duch českého severu, Horníka či německy psaný Der Syndikalist. Pořádalo vzdělávací přednášky, schůze a konference. Organizovalo solidární sbírky. Aktivně se zapojilo do bezvěreckého hnutí, na jehož upomínku můžete narazit v Lomu u pomníku Francesca Ferrera. V Hostomicích se snažilo rozjet zemědělské zelinářské družstvo a podobně.
Přestože uběhlo víc jak 100 let, mnohé se nezměnilo, stejně jako my dnes, muselo čelit represím, mnohem brutálnějším než si dovedeme představit. Anarchisté byli zatýkaní za distribuci časopisů, jejich schůze, stávky a demonstrace byli rozháněny četnictvem a armádou. Mnozí skončili ve vězení. Jejich časopisy byly konfiskovány a brutálně cenzurovány, mnohdy vyšly časopisy jen s bílými stránkami. Hornické spolky a odbory byly úředně zakazovány a rozpouštěny. Anarchisté byli za své aktivity a názory zatýkáni, vyhazováni z práce, vyhošťovány mimo region či nucení emigrovat do zahraničí.
Přesto v tak těžkých dobách anarchisté nesklonili hlavy a zůstali věrni svým ideálům svobody a rovnosti. Neskloníme ji ani my dnes! Stejně jako naši předchůdci budeme stát za svými pronásledovanými bratry a sestrami. Křivda na jednom z nás, je totiž křivdou na nás všech! Apelujeme na všechny, aby podporovali ze všech svých sil vězněného Martina, který čeká ve vazbě, na soudní proces v rámci antianarchistické policejní akce Fénix a čelí absurdním obviněním. Stejně tak další pronásledované anarchisty Petra a další obviněné v rámci akce Fénix. Důsledně stůjte také za naším kamarádem Igorem, který byl sice nedávno s nelibostí zproštěn obvinění z vykonstruovaného napadení domu ministra, ale aby neodešel zcela bez trestu, hrozí mu vyhoštění do jeho rodné země Ruska. Jejich jediným proviněním je, že jsou anarchisté, že mají nepohodlné názory, že věří v lepší a spravedlivější uspořádaní společnosti.
Solidarita je naše zbraň!
Ať žije anarchie! Viva anarchia!